Myslet jako programátor – Úvod

V dobých kdy jsem se začal zajímat o počítače byly ony samotné ještě v podstatě v plenkách. Byla 90 léta 20 století. Pro mě tehdy netušeným problémem byla jejich velikost i výkon. V podstatě právě končila éra obrovských výpočetních sálů, do kterých chodili naši tatínkové s děrnými štítky po kapsách a programy psali takzvaně na první dobrou, protože jakýkoli chybějící „středník“ (jeho odhalení a oprava) dokázal zničit desítky hodin strojového času. To si člověk jó pořádně pohlídal, aby takovou kravinu udělal v životě opravdu jen jednou. Počítače se v této době konečně vymanily z obrovských hal a hledaly si cestu k drobným uživatelům – do jejich domácností. Ti méně vizionářsky ladění z nás, si říkali k čemu že jim taková „hloupost“ doma bude. Větší vizionáři už se viděli jak na nich zpracovávají své začínající účetnictví či připravují na porady tabulky či grafy (to chtělo opravdu vizi, protože dostat něco takového v té době z počítače – rovnalo se opravdu nadlidskému úkonu). Zatímco my děti měly jasno. Bude se paříííít!!! Každý koho jsem tenkrát znal chtěl mít doma počítač!

Pravda s výrokem o plenkách by asi naši tatínkové těžko souhlasili. Vždyť první funkní turingovsky úplný stroj zvnikl již před drahnou řádkou let – 1933. Nicméně počítače jak je známe dnes, tedy něco co nám leží na stole či pod stolem, tiše si vrčí, čouhá z toho pár drátků k monitoru, myši a klávesnici se prostě ve zmňovaných letech teprve rodilo.

Mě samotného k počítačům táhla grafika. Když se po pádu komunismu začaly v české televizi objevovat první koláčové grafy vytvářené zjevně na počítačích, byl jsem vždy u vytržení. Počítače ve mě vzbuzovaly touhu vytvářet taky něco tak krásného, tak jednoduchého, zbavéného všech složitostí okolního světa… prostě do něj nastrkáte hromadu nesourodých dat a na druhém konci z něj vypadne krásný jednoduchý vše říkající koláčový graf….

Nemá smysl si nic nalhávat, samozřejmě že o hry šlo také :-). Obě motivace si byly nicméně rovnocenné.

Ta čistota počítačové logiky mě samotného – kluka s hlavou v oblacích – unášela. Začni; Čekej na vstup; Když bylo stištěno W jdi nahoru; Když bylo stištěno S jdi dolů… Nádhera… žádný prostor pro jiný výklad, který mě v běžném světě tak ničil.

Co tím jiným výkladem vlastně myslím? Ok. Tak si představte, že vám někdo řekne „Otoč tím kolečkem doleva“. Co uděláte? A jakmile si odpovíte co uděláte tak si zkuste odpovědět také na otázku proč jste to takto udělali? Proč jste kolečkem neotočili na opačnou stranu? Copak má kolečko vůbec nějakou stranu?

Nebo jiný příklad. „Zaparkuj za tím červeným autem“ Postavíte své auto tak že kolem červeného auta projedete a zastavíte za ním – tedy váš zadní kufr k jeho přednímu? Nebo ještě před tím než by jste červené auto předjeli zabrztíte a postavíte se tak že jeho zadní kufr bude navazovat na váš přední? A pokud ano, proč? Proč spousta lidí vnímá napřiklad přechod jinak než auto? Proč „zastav za přechodem“ kažý pochopí stejně, ale „zastav za tím červeným autem“ je problém?

Vypadalo to (alespoň mi se to takto jevilo) že svět počítačů nás všech těchto mnohovýkladovch situací dokáže zbavit. A to jednou pro vždy.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *